Leden 2010

pRvÁ čtVrŤ-26.kapitola

28. ledna 2010 v 18:55 | Elli |  Prvá čtvrť

Nová izba

Moje temné a litovací se období mě opustilo. Ale jeho ztráty jsem si zas nějak nevšímala. Začala jsem přijímat život, jaký mám. Tedy nevím, jestli bych to měla brát jako život. Přestala jsem zlatoočky nenávidět. Netušila jsem, že bych je i mohla mít ráda. Moje nenávist k nim byla velká, ale prostě ze mě vyprchala jako bych ji spláchla do záchoda. Je fuč.
Začala jsem Cullenovi brát jako rodinu. Esmé byla něco jako moje matka. I když nevypadala o moc starší , mohla by mi dělat sestru, chovala se ke mně jako matka s letitými skušenostmi. I šílenému blonďákovi jsem začala říkat Jazzi. Nevím, jestli to je jeho jméno nebo přezdívka, ale mě to bylo jedno. I bloncku jsem překřtila na Rose. Nedokázala jsem si představit, jak už bych bez nich mohla žít.

pRvÁ čtVrŤ-25.kapitola 2.časť

26. ledna 2010 v 20:44 | Elli |  Prvá čtvrť

Usmiřování

Dveře se mi zase rozlítly a tam byl zase Emmet.
"Co je? Opravdu takový kozy nemám."
"Pomoz mi usmířit se s Rose."

pRvÁ čtVrŤ-25.kapitola 1.čásť

24. ledna 2010 v 21:54 | Elli |  Prvá čtvrť

Bellina pomsta

Donesla jsem si všechny tašky z nákupu nahoru a bylo jich dost. Nejenom tašky, ale i krabice s botami. Je toho šíleně a ani nevím, kolik to stálo, ale určitě hodně. Tolik jsme si v Phoenixu nemohli dovolit, protože mě máma musela taky živit. Teď máme "supermarket" rovnou za barákem a tam se nic platit nemusí.

tAnEC v tMe-2.kapitola

21. ledna 2010 v 21:01 | Elli |  Tanec v tme

Ráno jsem se vzbudila celkem čilá a vyspaná, jak se mi nepovedlo už hodně dlouho. Asi jsem toho včera málo vypila. Podívala jsem se na budík. Šest. To je divné, vzbudila jsem se dříve, než můj budík byl schopen zapípat.
Vylezla jsem ze své teplé postýlky a zamířila jsem si to do koupelny. Měla jsem spoustu času, takže jsem si dala menší ranní sprchu. Teplá voda dodávala mým svalům ještě větší sílu a celé mé tělo příjemně zahřívala. Voda obkreslovala moji siluetu.

pRvÁ čtVrŤ-24.kapitola

21. ledna 2010 v 20:58 | Elli |  Prvá čtvrť

Nákupy


Musím uznat, že v této rodině se určitě nikdo nikdy nenudí. Svalovcovi jsem jeho vtípek odpustila, ani nevím proč. Ale teď mám chuť se mu pomstít. Nevím ale jak. Chtělo by to něco v podobě kanadského žertíku. Ale aby stál opravdu za to, aby si to pamatoval celou věčnost.
Zase se ozvalo klepání.
"Dále."
"Ahoj Bello, musíme si o něčem promluvit."
"Hm."
"Co proti mně máš?"
"Nic."

pRvÁ čtVrŤ-23.kapitola

17. ledna 2010 v 20:22 | Elli |  Prvá čtvrť

Emmetův žertík




Emmetův pohled.

Od té doby, kdy je u nás Bella se nenudím. Je tu pořád veselo, hlavně s ní a Jazzem. Čumím, co brácha ve vzteku vyvede. Né že bych to nevěděl. Členi naší rodiny nás viděla, jak se pereme jako malé děti, to je také celkem brutální a oba jsem naštvaní a vyhecovaní, abychom toho drhého porazili, ale Jazz byl dneska jako šílený. Takového ho neznám. Musím uznat,, že jsem se ho i trochu bál.
Vytáhl jsem ho na medvědy, aby nám nerozbořil dům, protože vzteky jen hořel.
Běželi jsme jsme delší dobu a ani jeden z nás nepromluvil. To mi bylo divné. Vždy jsme si s Jazzem o něčem povídali. Teď však mlčí jak zařezaný. Chtěl jsem se ho na něco zeptat, protože takhle vždy začínají nějaké konverzace. Už jsem věděl i na co, nadechl jsem se i otázce, ale pak jsem zmučeně vydechl, protože mi otázka připadala blbá. Už jsem tím tichem šílel. Vtom se však ozval ten, koho bych nejméně čekal. No možná i čekal, ale překvapilo mě to.
"Eme, co je, jsi nějak potichu."
Podíval jsem se na něj a na tváři se mi objevil potěšený úsměv.
"Bojíš se mě?" zeptal se a udělal strašidelný obličej.
"Já tebe? Vždyť máš sílu jako veverka."

tAnEC v tMe

14. ledna 2010 v 20:56 | Elli |  Tanec v tme
Tak, moja muza ma poriadne nakopla a ja som dostala napad. A tak sa zrodil Tanec v tme. Kapitolky budu pribudat trochu neskoro, lebo net casu.

Bella je hvezda školy, keždy ju pozna a kamarati sa s nou, dokial sa nestane ta nehoda a Bella oslepne. Stahuje se ku ocovi do Forks, kde potkava svoje naj kamočky od dětstva -Angelu a Jessicu. Bella nenávidí tu tmu. Ale kamošky jej velmi pomahaju. Bella se dostane z deprese, ale chce pokračoveť vo svojom koničku-tanec. Podari sa jej to? Stretne Cullenovcov, ale bude ich nenavidet, preco?



pRvÁ čtVrŤ-22.kapitola

14. ledna 2010 v 20:50 | Elli |  Prvá čtvrť


Šílený blonďák

Bellin pohled.

Ještě že mi Alice sehnala tu transfuzi, jinak bych asi vysála celé město. Jen co jsem posvačila, stáhla jsem se zpět do své klece. Alice chtěla jít za mnou, ale můj zlý pohled jí od toho plánu osvobodil. Ani jsem se po nich neohlédla a jako královna jsem odkráčela pryč.
Posadila jsem se na postel a rozevřela knihu, co jsem nedávno rozečetla. Ani nevím její název, ale byla o nešťastné lásce dvou lidí. Možná je to o mě a Maxovi. Co asi dělá Max? Jsem krutá, ani jsem na něj nemyslela. Co asi dělá? Nevím, jak si mám odpovědět. Má se dobře? Stýská se mu? Mě ano, i když jsem si na něj dlouho nevzpomněla, teď mě svědomí tíží mnohem víc. Místo mého mrtvého srdce je teď ohromná díra, která se zase začíná každou vzpomínkou roztahovat. Za chvíli mi asi roztrhne hruď a já budu zase prázdná a neviditelná. A proč ne?

pRvÁ čtVrŤ-21.kapitola

12. ledna 2010 v 20:36 | Elli |  Prvá čtvrť

První lov

Byla jsem u zlatoočků asi týden, ale pořád i když má upírská paměť je suprová, jsem si nemohla zapamatovat jejich jména. Pamatovala jsem si jen Alice a Esmé. Ostatní jsem si ani nepamatovala. Řeknu pravdu, ani jsem si je nechtěla pamatovat, protože jejich obličeje mi naháněly zlé vzpomínky na ně. Radši jsem s nimi nemluvila, jen s Alice jsem prohodila pár slov, ale nic důvěrného ani tajného.
Svalovec byl veselá kopa, byla s ním sranda, to musím přiznat, ale pořád jsem ho neměla ráda za tu bitku v lese. Omluvil se mi za ní, ale já jeho omluvy ignorovala a odešla jsem do svého pokoje, spíš cely. Mělo to okna, vše, ale já si tu připadala jako v cele, protože jsem tu seděla většinu dne. Vše mi tu bylo cizí, protože ve Volteře mám vše. Osobní věci a tak. Tu nemám nic.
V cele jsem byla ale i ráda, protože tam za mnou nikdo nechodil a nemusela jsem vidět ty jejich oči. I když ty oči neznamenají, že jsou hned zlý, mé špatné vzpomínky to pořád vyvolává. Já ale chci, aby byli zlý, abych se na ně proč zlobit, ale oni mě chtějí mezi sebe přijat jako bloudivou ovečku. Ale mě jejich dobrosrdečnost dopaluje, chci být naštvaná, mlátit tady sebou hrůzou a smutkem, ale jejich úsměvy se nedají odsuzovat. Jenže mě to vadí, ale nedokážu se na ně naštvat. Nevím, co to se mnou je. Nejdříve je nenávidím a chci, aby to tak zůstalo, ale pak je mám ráda za jejich snahu a úsměvy. Nevím, co si mám myslet. Moje já mají při a kdo to má řešit? Soudce žádného nemám.

pRvÁ čtVrŤ-20.kapitola

10. ledna 2010 v 21:45 | Elli |  Prvá čtvrť


Jsem snad vzduch?


Podíval se na mě svýma zlatýma očima. Je to pohrdání, co jsem v nich viděla? Proč on pohrdá mnou? Měla bych spíš já jím.
Hlavou jsem měla skloněnou, jako před popravou nebo před rozsudkem. Ti dva, co mi drželi ruce za zády, mě přinutili tou bolestí hlavu sklonit. Ale já jsem to nechtěla dělat. Chtěla jsem se postavit a zadívat se jim všem do očí a říct jim, jak je nenávidím a jak jimi pohrdám.
Přes závoj vlasů, které mi padaly přes obličej, jsem se mu podívala do očí. On je na mě také upřel, což bylo velmi nepříjemné a co mě taky rozhodilo. Moje sebekontrolování a lhostejnost ze mě vyprchali, prolomili se jako tenké ledy pustili na povrch mou zlost, která byla nezvladatelná. Z mé hrudi se ozvalo další zavrčení a všechny mé svaly se napjaly. To bylo znamení pro mě, že mé tělo mě poslouchá a je odhodlané se mnou bojovat. Pokusila jsem se vstát, ale ti dva nade mnou mě ostře přitlačili k zemi, ale já se nevzdávala. Pokusila jsem se o to ještě mnohokrát za minutu, ale bylo to marné. Naději jsem neztrácela. Věřím, že jim uteču. Jen ať mě nezabijí. Já nechci do pekla.
"Co s ní uděláme?"
"Nevím. Nevím jak je na tom, jak se umí kontrolovat.."
"Musíme se poradit s rodinou."
"Ale holky jsou na lovu."
"Tak počkáme."
"Ale kam s ní?"
Mluvili o mě, jako bych tam nebyla. Vůbec mě nevnímali a chovali se ke mně jako ke kusu dřeva. Halo, já jsem tady. Vy rozhodujete o mé budoucnosti.

Spomienky

8. ledna 2010 v 12:53 | Lucy |  my, my a len MY
tak sa znova hlásim. Včera sme si s Lilly pozerali staré fotky a mňa napadlo, že vám sem nejaké hodíme.
Takže, na prvej je naša milá Lilly. No vidíte rozkošná modelka.
Na druhej som ja, tá malá červená čiapočka na kraji. No nie som rozkošná?

Ahojky..=)

7. ledna 2010 v 15:01 | Lucy
čaute miláčkovia. Toto som tu chcela pridať už včera, ale nejako nevydalo.=D Ale dnes mám čas.=) Takže možno pridám aj akú takú kapitolku, keďže som doma sama.=) Všetci su na kopci. Trocha snehu..fajn veľa snehu.a už sa aj sánkujú. Ale ja nie. Ja ako už Lilly povedala zimu neznášam. A hlavne sneh. Zima pre mňa znamená tak max to, že nomôžem nossiť krátke sukne a tričká. Teda môžem ale pri tom sa musím aj tak naobliekať. No a teraz sa už pomyly dostávam k jadru veci. Bola som pozrieť na Twitter, či sa náhodou Richie neozval..pre pochopenie Richie Stringiny s Us5..A čuduj sa svetu. Ozval. Tak vám tteda pridám, čo napísal.

Design

6. ledna 2010 v 15:42 | lilly |  Napísané na obrazovku...
No ako ste si už určite všmili je zmenený design, pretože naša Lucy sa už nevedela dočkať kedy konečne skončia Vianoce. Hlavná vec, že sa na nich tešila už od septembra... Kto sa v nej má vyznať? ja rozhodne nie!!!
No takže Ja viem, nie každý obľubuje Valentína ale iná téma ma nenapadla. Takže ak máte nejaké nápady na náš design tak sa príjímajú...
P.S chcela som tiež Zimu ale Lucy ju nemá rada :D

VamPýrSKá aKaDÉmiA

5. ledna 2010 v 21:11 | Elli
Ahojky všichni. Mám strašně dobrou náladu i blbou náladu.Špatnou, protože zase musím půl roku čekat, abych si splnila svůj doživotní sen- jezdit na koni :(. Ale i dobrou, kterou mi přivodila jedna nádherná knížka. Možná, že už jí někdo z vás četl. Jmenuje se česky Vampýrská akademi. Je to také o upírech. Je to strašně krásný a začínám na tom být závislá jako na twillight sáze. Prostě jsem milowník upírečků.

Rose a Lissa. nejlepší kamarádky od té nehody. Utekla z Akademie, ale strážci je přivedli zpět. mezi nimy byl také Dmitrij. Lissa a Rose mají mezi sebou psychycké pouto. Rose cíti všechny Lissiny pocity. Rose je dhampýrka a její poslání je být dobrou Lissinou strážkyní. Proto pilně trénuje se svým trenérem Dmitrijem, do kterého se zamiluje. Lissa objevuje svojí schopnost, dokáže ovládat éter. Ale čím více ho ovládá, tím více se blíží k zbláznění.
O Rose se šíří drby, že je krvavá děvka. Lissa tomu chce zabránit a tak využívá nátlak ke svému prospěchu. To ji ale ničí. Někdo ji pronásleduje a straší ji mrtvými zvířaty.
JEjich pouto a přátelství je silné. Rose se musí vzdát své velké lásky, aby mohla zachránit Lissu a být jí dobrou strážkyní.

To je moje srhnutí, ale je to jenom trochu toho, co jsem cítila a co v tom je. Určo si jí přečtete, protože já osobně jí jdu číst znova.

P.S.- Nepsala jsem slovensky, protože jsem tak příjemně rozrušená z té knížky, že bych nenapsala žádnou kloudnou větu po slovensky.

pRvÁ čtVrŤ-19.kapitola

5. ledna 2010 v 20:59 | Elli |  Prvá čtvrť

Cizí upíři

Běžela jsem už dlouho. Dny i noci. Jenže bolest zůstávala. Vrátila se i zoufalost. Vše na mě dopadalo a já dostávala depresi. Emoce si užívaly volnosti. Poletovaly ve mně jako banda splašených motýlů a často se měnily, že už ani já jsem nechápala, jak se cítím. Chvilku mi bylo dobře, pak na nic, pak hrozně a stále dokola. Ale byly to mžiky.
Už bych se měla přiblížit k silnici, abych se koukla, kde jsem. Vůbec to nevím. Jen se bojím zjištění, že běžím špatným směrem. Že třeba běžím do Kanady nebo Mexika. Kanada možná jo, ale Mexiko by bylo pro mě velmi nebezpečné. Svítí tam dost sluníčko a já bych náš druh prozradila.
Možná by nás pak v laboratořích zkoumali jako pokusné potkany nebo králíky. Dělali by nám různé testy DNA, co umíme. Určitě by rozebírali naše vlasy, jed a mnoho dalšího.